UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Extrémom zviazaná autorská dvojica Satyr a Frost nám posiela ďalší úder nenávisti do tváre. Nestará sa o to, čo spôsobí. Kašlú na očakávania, názory, pocity domnelého publika. Satyr a Frost robia to, čo chcú, čo ich baví a robia to dobre. Tento prístup im môže kopec počmárancov len závidieť a je čiernym písmom vtepaný do „Now, Diabolical“. SATYRICON svoje posolstvo doslova vytĺkajú v najjedoduchších priamkach runového zápisu do čierneho kameňa vulkanizovanej žuly. Bez okrás, bez okolkov, priamo na rovinu. Za železnými závesmi hlbšej interpretácie by sa však dá nájsť aj niečo viac.
„Now, Diabolical“ pokračuje tam, kde „Volcano“ skončil. Už od titulky je však zrejmé, že cesta tracklistom bude menej kľukatá, no o to strmšia. A na nej nás čaká len koncentrovaná nenávisť a zlo. Nech to je akékoľvek klišé, kto sa o to stará? Tento album je ich plný. Podávané sú však spolu s klincami, a tak si to nikto pri tej bolesti neuvedomí, a ak áno, tak čo? Nihil. Satyr s Frostom si vystačia s jednoduchým prístupom ku kompozíciám. Niekoľko nosných riffov, energický rytmus a skladba je hotová. Iným by to nestačilo, sebaistá autorská dvojka to však dá dokopy tak, že vám tá energia odstrelí hlavu. A to už stačí... Vôbec, inštrumentálne je celok na prvý pohľad priehľadný, na pohľad ďalší nájdeme množstvo drobných spestrení a vyhrávok, ktoré v konečnom dotvárajú predmetné dielko do plnej sily. Z každej sekundy je cítiť maximálne nasadenie protagonistov a hlavne u Frosta počuť, že aj keď šľape priamo, často si dovolí nejakú progresívnu vyhrávku na perkusiách alebo bleskový break. Výborný zvuk intenzity odtrhnutej cirkulárky, kde sa pomer gitarového „ansámblu“ a Frostovej artilérie blíži k jednotke. To má veľmi pozitívny a maximalizujúci dopad na celkové vyznenie a energickosť. Osobitnou kapitolkou je Satyrov vokál a prednes. Na to je len jedno pekné nepreložiteľné anglické spojenie, ktoré to celé vystihuje: „Satyr fucking rules“. Ukážkovo zrozumiteľný, no popritom svinsky ostrý a zlovestný hlas štekajúci svoje nesväté posolstvá. Dokonalá reprezentácia toho, ako má blackový vokál znieť. Obzvlášťňujúcim elementom sú sample pekelných rohov využité pre dosiahnutie žiadaného atmosférického efektu.
Nuda pochopiteľne nedostáva priestor, energiou nabité hitovky ako „K.I.N.G.“, „A New Enemy“ alebo „That Darkness Shall Be Eternal“ proste zabíjajú. Satyrove „come on“ v posledne menovanej skladbe ju rozpumpuje takým spôsobom, že mám chuť vstať zo stoličky a všetko porozbíjať. Klepatúru (© Shnoff) si užijeme síce len v „The Rite Of The War Cross“ no v konečnom dôsledku tieto ohrané postupy vôbec nechýbajú a SATYRICON nepotrebujú dokazovať nikomu, ako rýchlo to vedia. Pomalšie a emotívnejšie, no silou dýchajúce kúsky sú tradične umiestnené v závere v podobe „Delirium“ a „To The Mountains“ a melancholickejšími útržkami sú pretkané aj ostatné záseky.
„Now, Diabolical“ je pre mňa jednou z tvárí blacku, ktorú nám kapela v celom priereze svojej tvorby prezentuje a dokazuje, že na forme nezáleží. Záleží len na vnútornej sile, odhodlaní a schopnostiach, ktorými sú SATYRICON schopní zas raz dobyť (a dobiť) hudobný svet.
Priamy, archaizmom napáchnutý a natvrdo zahraný energický black v podaní majstrov, ktorý zabíja. Nenávisť, zlo a sila. Viac k tomu niet čo dodať.
8,5 / 10
1. Now, diabolical
2. K.I.N.G.
3. The Pentagram Burns
4. A New Enemy
5. The Rite Of War Cross
6. That Darkness Shall Be Eternal
7. Delirium
8. To The Mountains
Satyricon (2013)
The Age Of Nero (2008)
My Skin Is Cold (2008)
Now, Diabolical (2006)
Volcano (2003)
Roadkill Extravaganza (DVD) (2001)
Rebel Extravaganza (1999)
Nemesis Divina (1996)
The Forest Is My Throne (Spilt CD s Enslaved) (1996)
The Shadowthrone (1995)
Dark Medieval Times (1994)
Pod dojmem velice intenzivního zážitku z live performance norské black metalové stálice jsem i já nucen prohodit několik málo slov na adresu aktuálního záznamu „Now, Diabolical“. Cesta, kterou se Frost se Satyrem vydali na nezvykle ortodoxní desce „Volcano“ mě svého času hodně zarazila, přeci jen nahrát takto přehnaně střídmé a tradiční album hned po takových skvostech jako byly „Nemesis Divina“ a „Rebel Extravaganza“ bylo na kapelu formátu SATYRICON přinejmenším překvapivým tahem. Nebyla to však nějaká chvilková manýra, norské dvojici se hrátky s prastarým black metalem evidentně zalíbily a výsledkem je nejvíce konzervativní album SATYRICON. Po patnácti letech kariéry. Dlužno ale dodat, že relativně jednoduché skladby mají až neuvěřitelný „hitový potenciál“, mocné hymny jako „K.I.N.G.“, „The Pentagram Burns“, „Delirium“ a především pak závěrečná „To The Mountains“ rezonují skutečně obrovskou silou (v živém podání to pak platí nejméně dvojnásob). „Now, Diabolical“ považuji i já za jednu z nejlepších nahrávek roku 2006.
SATYRICON toho na své nové nahrávce příliš moc neřeší. Jejich black'n'roll mě taky dokáže zabavit, ačkoliv "Now Diabolical" obsahuje momenty, při kterých se nudím, resp. nemohu zbavit pocitu monotónnosti, ale v tomto případě je to hlavně o té správné náladě si takovouto nefalšovanou hoblovačku pustit.
Připadá mi, jako by si SATYRICON uvědomili, že svůj opus magnum (samozřejmě „Rebel Extravaganza“) už mají za sebou a že nemá cenu se snažit dobývat další mety. A tak si hrají jen tak uvolněně pro radost. Občas to tam skřípe (první dvě skladby mě opravdu nepotěšily), ale jinak je po většinu stopáže zřejmé, že Frost a Satyr to mají pevně v rukou a že stále dovedou vetknout nahrávce pořádný feeling.
2006 je zvláštny rok pre black metal. DARKTHRONE sa vrátili na Peaceville a všetkým pozérom odkazujú "voláte váš metal black/a pritom je chromý a slabý". SATYRICON sa po koketérii s major labelom rozhodli o podobnú otočku čelom vzad. Na "Now, Diabolical" je všetko po starom; odkazy na blackmetalové klišé v textoch i grafike, tradičný zvuk. Napriek tomu sa SATYRICON i DARKTHRONE ostro vymedzujú voči všetkým nudným a prázdnym epigónom štýlu, ktorý práve tieto dve legendy spoluvytvárali. "Now, Diabolical" znie jednoducho tak, ako má znieť "formálne čistý" blackmetal 15 rokov po svojom vzniku. Škoda len mierne slabšej strednej časti albumu.
Poctivý staroušek black metal jakoby se čas od času někam schoval tak, aby nám dalo velkou práci ho zase objevit. Teď momentálně jej ovšem lze velmi jednoznačně vypátrat na albu „Now, Diabolical“ démonické dvojice SATYRICON, kde se mu evidentně zalíbilo,a kde se také předvádí ve velmi lákavém světle, byť oproti všem zvyklostem je tohle světlo temné, ověnčené pavučinami a ukapávají z něj jedovaté hadí sliny. Nicméně právě o to tu jde a navíc – tohle posvícení je opravdu od první skladby až po tu poslední (užití dechových nástrojů v „To The Mountains“ jakoby logicky úplně bralo dech) znamenité. A ještě k tomu mám takový dojem, že by to měl pocítit velmi široký okruh posluchačů, tj. zdaleka ne jen těch black metalu oddaných, a že i to jen dokládá, kterak dobrou práci SATYRICON odvedli.
Je to tak. SATYRICON dovedli na albu "Now Diabolical" svůj styl k dokonalosti. Skladby ořezané až na kost, úderné, přímočaré, silné, vybroušené jak hrany černého diamantu, které zasahují jedové rány do těl latentních příživníků. Upřímnost s jakou ty dvě ebenové harpie nyní režírují své nakažlivé hitovky bere dech. Ďábelský rock ´n´ roll !!!
"Now, Diabolical" je špinavý album od kapely, prevracajúcej spráchnivelé old school maniere. Primitívne riffy, jednoduchá konštrukcia.. Satyr s Frostom si nedali ani toľko práce, aby svoju hudbu aspoň minimálne navrstvili, premysleli. Hrajú, ako im ruky, nohy a držka narástla, s ničím sa neserú. Vokál je úsečný, heslovitý, prskavý, takmer stále rovnaký. SATYRICON si to so svojim odklonom k čistejším a archaickým formám black metalu, zachádzajúcim až do najzaostalejšieho rock'n'rollu nerozmysleli. Čo to má kurva byť?
Podkopávač kolien, smrteľne nákazlivá doska, black metalový album roku 2006 a jeden z najlepších metalových albumov tohto roku vôbec, tak presne TO to má kurva byť!
Na kost ohlodaný black metal, pocta BATHORY jak má být. Jedno z těch CD, u kterých se při vytažení z přehrávače cítím provinile...
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.